Potkali jsme se krátce před vystoupením. Jaroslav Svěcený vtipkoval a tak jsme se zeptali, zda mívá i po tolika odehraných koncertech trému a jaké má pocity?

Ne, trému já nemůžu mít, ve svém věku už vůbec ne. To bych nevydržel hrát! Před každým koncertem cítím obrovskou zodpovědnost. Při trémě by se vám klepaly ruce a to by nebylo dobré. Svůj pocit bych přirovnal ke koncentraci sportovce před osobním výkonem. Koncentrovaný potřebuju být hlavně ze začátku, později jsem hodně interaktivní typ. Nesoustředím se jen na nástroj, s lidmi komunikuji. Koncert je pro mě forma terapie. Já vydávám energii a ona se mi od publika vrací.

Které housle jste si pro koncert u nás ve vile vybral?

Mám s sebou dnes troje. Hlavní vyrobil houslař Giovanni Battista Ceruti v Cremoně ve 2. polovině 18. století. Druhé housle jsou od Giuseppe Fioriniho a třetí pochází z Florencie od houslaře jménem Lorenzo Carcassiho. Mají takový krásný zlatavý lak.

Slyšeli jsem Vás rozehrávat. Jak hodnotíte akustiku ve Volmanově vile?

Je tady krásný zvuk a myslím, že během koncertu se ještě zlepší, protože publikum tvoří jakési tlumítko. Je to nesmírně příjemný prostor. Můžete dělat všechny druhy dynamiky a housle nechat naplno rozeznít.

Jaké nejsilnější emoce jste zachytil od svého publika?

Zažil jsem koncert na Sicílii, kde jsem hrál Paganiniho Capriccio 23. Pokaždé, když jsem udělal nějaký rychlý běh, ozval se frenetický potlesk. Lidé tam často sledují krasobruslení, a tak po pomyslném krásném odpíchnutém rittbergeru zatleskali.

Na kolikery housle jste v životě hrál? Počítáte to?

Já jsem v životě hrál na víc jak 3.200 houslí. Momentálně pracuji na obrovské knize o pěti stoletích evropských špičkových houslí a oborem se zabývám i jako soudní znalec.

Jak se stane, že se z houslisty stane soudní znalec?

Od mládí mě zajímá stavba houslí. Chodil jsem do houslařských dílen, miloval vůni laků a přírodních pryskyřic. Viděl jsem housle rozdělané a fascinovalo mě, jak dlouho vydrží. V roce 2009 jsem udělal svou první velkou výstavu houslí v pražském Obecním domě. Jeden celý velký sál byl plný nástrojů v nádherných vitrínách. Všechno se začalo přirozeně propojovat a absolvoval jsem potřebné zkoušky a testy.

Dokážete bezpečně odhalit padělek? A jak ho poznáte?

Musím vždy dospět k jasnému názoru, zda je to originál nebo kopie. Někdy jsem si jistý hned, někdy spolupracuji s kolegy ze zahraničí a případ konzultujeme. Kopie mohou být sofistikované, ale dnes máme k dispozici vyspělé technologie. Využíváme poznatků dendrochronologie, což je obor, který nám umožní udělat rozbor stáří vytěženého dřeva s přesností 1-5 let. 

_{‍Na fotografiích: perkusionistka Kateřina Ferlesová, kytarista a skladatel Lukáš Sommer, houslový virtuos Jaroslav Svěcený.}

‍