Chtěli byste vědět, kdo Vás na prohlídce provede příběhem vily? Náš tým se loni významně rozrostl a na komentovaných prohlídkách potkáte už 8 skvělých průvodců. Každý z nich má svůj osobitý styl výkladu, všechny spojuje láska k vile a snaha o to, abyste si odnesli výjimečný zážitek. Moc rádi bychom Vám je postupně představili.
Adam studuje Fakultu stavební ČVUT a fascinuje ho moderní architektura – od elegantních vil první republiky až po surovost paneláků. Miluje francouzštinu, četbu a divadlo. Ve Volmanově vile provází návštěvníky, tvoří obsah na sítě a když zrovna nebádá v archivech, tak si vilu prostě jen užívá. Z jeho prohlídek návštěvníci odcházejí nadšení především pro jeho kultivovaný a zároveň přirozený projev, hloubku informací, které postupně nasbíral a jeho neuvěřitelný zápal, se kterým příběh Volmanovy vily předává.
Co o Adamovi málokdo ví?
Adame, popíšeš svoje první kroky, které vedly do Volmanovy vily? Jaký byl tvůj první dojem?
Jedním slovem: ohromení. Celé dětství jsem chodil okolo vily, tou dobou ještě zarostlé a spící, a snil o tom, jak asi vypadá uvnitř. Při první příležitosti jsem šel na prohlídku a od té doby už mě vila nepustila.
Jak ses dostal k tomu, že dnes ve vile provádíš návštěvníky?
Po první návštěvě mi bylo jasné, že chci být součástí jejího příběhu. Domluvil jsem si studentskou stáž a první měsíce strávil v oblastním archivu nad kartonovými krabicemi s nápisem J. Volman. Procházel jsem pokladní knihy, objevil třeba účtenku za šaty pro dceru Luďu v ceně 900 předválečných korun, to mě tehdy pobavilo. Objevil jsem také scénář filmu, který si Volman objednal, ale bohužel nedošlo na jeho realizaci. Dnes tu nejčastěji provádím, ale když mám volno, opět se ponořím do archivů nebo tvořím obsah na sítě.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Do vily chodím zásadně pěšky, cestou míjím Volmanovy řadové domy. Po příchodu si projdu celý dům – rád se chvíli jen tak dívám a vnímám detaily. Pak začne kolotoč prohlídek. Nejlepší momenty? Když vidím, jak se lidem při mém vyprávění postupně rozsvítí oči. Po práci si občas ve vile ještě sednu s knížkou a nasávám atmosféru.
S jakou knihou tě ve vile můžeme potkat? Co rád čteš? Ale pravdu :-)
Nejčastěji s románem Milana Kundery, ideálně v originále. Škoda, že seznam nepřečtených titulů se stále tenčí.
Jaké jsou tvoje nejsilnější asociace, když se řekne Volmanova vila? Jak bys vilu popsal pár slovy?
Překvapivá kompozice materiálů, barev a hmot. Nadčasovost. Útulnost. Svět sám pro sebe.
A dokáže tě vila ještě dnes něčím překvapit?
Pokaždé. Tu je růžová, tu béžová, travertin na fasádě se mění podle počasí. Miluju Volmanku i za deště, když se ve tmě leskne a třpytí mezi stromy.
Co tě na práci ve vile nejvíc těší?
Jednoznačně návštěvníci. Každý úsměv, každá otázka, každý moment sdíleného nadšení. A pak taky to, kolik se toho díky nim dozvím – občas přinesou detaily, které bych jinak nezjistil.
Můžeš prozradit, co zajímavého ses dozvěděl právě od návštěvníka?
První se mi vybaví pán, který vzpomínal, že ve školce ve vile jedli obědy příbory s logem Volmanova závodu a v koupelnách používali ručníky s jeho iniciály. Bohužel se to dnes už těžko ověřuje.
Tvůj oblíbený moment během prohlídek?
Dotazy. Vždycky mě baví, když jsou návštěvníci zvídaví a doptávají se.
Vzpomeneš si na dotaz, který tě zaskočil?
Jedna návštěvnice byla přesvědčená, že měl pan továrník na střeše minigolf. Nebyla ale tak daleko od pravdy, střešní záhon ho svým tvarem docela připomíná.
Už jsi ve vile strávil poměrně dost času. Máš tu své oblíbené místo?
Těžká volba! Ale asi továrníkova koupelna s legendární růžovou vanou. Nebo ikonické schodiště, když na něj dopadají odlesky slunce.
Kdybys měl tu možnost, s kým z rodiny původních majitelů by ses sešel?
Asi továrníkova dcera Luďa. Neskutečně statečná a silná žena, o níž toho není tolik známo.
Jakou jednu věc by sis přál, aby každý o Volmanově vile věděl?
Že JE. Je krásná a je v Čelákovicích. A stojí za to ji vidět.