Posluchači mají na koncertech zavřené oči

Petra Ernyei po svém otci zdědila lásku k jazzu a talent k hudbě. Pro svou koncertní premiéru si v 18 letech vybrala jazzový festival v USA. Se svou kapelou Petra Ernyei Quartet vystupovala na festivalech po celé Evropě. A my jsme pyšní na to, že další dva koncerty zazní právě ve Volmanově vile v rámci Festivalu Věčná naděje a to již 21. a 28. dubna 2024.

Vyrůstala jste v hudebním prostředí. Byla pro vás cesta hudební kariéry vždy jedinou možnou variantou nebo jste snila o jiných povoláních?

Nejprve jsem studovala pekařskou školu, kde jsem i odmaturovala jako potravinářský technolog. Až poté jsem studovala konzervatoř a do toho zpívala. V roce 1989, kdy se hodně věcí měnilo, jsem se rozhodovala také mezi sportem a hudbou. Hudba vyhrála.

Ve své tvorbě se věnujete hudbě židovských autorů. Co Vás k tomu vedlo?

Můj tatínek byl židovského původu a od malička jsme byli součástí pražské židovské obce, kde jsme slavili i všechny svátky. Jezdila jsem na židovské tábory, takže se židovstvím jsem spjata, i když nejsem věřící. Pak jsem zpívala na pohřbu Doris Grozdanovičové, statečné ženy, která přežila holocaust. Na přání její rodiny zazněly židovské písně. A téma židovství se pro mě opět otevřelo, protože je to něco mne vlastního.

Jak na židovské písně reaguje publikum? Máte nějakou vzpomínku třeba na reakci nějakého posluchače, která vám utkvěla v paměti?

Program máme postavený na různých žánrech. Hrajeme španělské židovské písně, zazní také americký swing a jazz. Celá Broadway ve 30.letech byla židovská. Náš koncert je taková směsice a své si najde každý. Lidé mají kolikrát zavřené oči a jsou prolnutí hudbou. Španělské rytmičtější písně je zase zvedají ze židle. Ohlasy mám krásné. Po koncertě za mnou chodí lidé, že byli hudbou zasažení. Převážně hrajeme v synagogách, kde se vás dotkne nejen hudba, ale i duchovní prostředí.

Na které místo, kde jste koncertovala, vzpomínáte nejraději? Kde byla nejsilnější atmosféra?

Byla to maličká synagoga v Úštěku opravená z úplné ruiny do nádherného místa. Hráli jsme pro 60 lidí a pamatuji si, že zapadalo zrovna slunce. Přes okna mi svítilo do tváře a ve mne se smísily všechny možné pocity.

Jaké jsou vaše nejbližší profesní plány a máte nějaký hudební sen?

To, že si mohu zazpívat na festivalu Věčná naděje a dostat se mezi společnost neskutečných umělců, je jeden splněný sen. Přímo pro festival vzniká píseň, kterou právě skládáme. Můj sen do příštího roku je vyrazit s autorskou tvorbou do zahraničí. Druhým rokem pracuji také na organizaci festivalu Noc zpěvaček. Festival, na kterém v jeden večer vystoupí šest zpěvaček. Premiéru druhého ročníku budeme mít 20.dubna v Jazz Docku a pak se festival rozjede do různých měst v České republice.

Další články

Halabala ve vile

Přečíst

Ve sklárně s Františkem Jungvirtem

Přečíst

Sestry z první republiky. Co spojuje Volmanovu vilu a vilu Stiassni?

Přečíst

Chcete dostávat zprávy o novinkách?

Zanechte nám Vaši e-mailovou adresu a o zbytek se rádi postaráme.

Děkujeme za Váš zájem o Volmanovu vilu!
Moc nás to mrzí, ale něco se pokazilo, zkuste to prosím ještě jednou.